Kam se poděla skromnost?

Skromnost svědčí velkým lidem. Je těžké být nikým a přitom zůstat skromným. Jules Renard

     Co vlastně znamená být skromný, pokorný? V každém to jistě vyvolá jinou představu. Je to člověk chudý, nebo člověk poddajný, člověk o nic neusilující, bez ctižádosti? Samotné slovo skromnost etymologický slovník definuje jako "držet se stranou". To je opravdu ten pozvaný, který si nevybírá přední místo na hostině a spokojí se s posledním, potažmo je-li pozván do nějaké společnosti, neusiluje strhnout na sebe pozornost a je-li poctěn a chválen, nestaví si z těchto poct nápadný pomník. Drží se stranou vší marné slávy.

     Žijeme v době dost velkého egoismu, každý je jen sám za sebe. Mnoho lidí to nepociťuje a ani si to neuvědomuje. A tak se děje i v tom kynologickém světě. Občas člověk zažívá situace jako ve filmech typu „ Vesničko má středisková“ nebo „Slavnosti sněženek“. Čím dál častěji sleduji, jakou paseku způsobila dnešní „online“ doba. Dala možnost vyniknout narcistům, kteří na první pohled působí velmi sebevědomě, ovšem narozdíl od skutečně zdravě sebevědomého člověka, ho někde uvnitř hlodá úzkost, že je to asi trochu jinak. Na tuto úzkost odpovídají představami o své maximální úspěšnosti a dokonalosti. Spolehlivým indikátorem jak narcistu mezi kynology rozeznat, je velká citlivost na kritiku ( kterou zdravě sebevědomý člověk snese) a neschopnost nechat si ze sebe dělat legraci (dtto). Takový člověk má potřebu vystavovat na odiv své přednosti a úspěchy. Často si dopřává fantazie o svých úspěších a dokonale si umí ospravedlnit neúspěch ( můj pes nevyhrál, protože rozhodčí preferoval jinou barvu). V dětství se potom takový jedinec obvykle setkal buď s přemírou pozornosti a obdivu nebo jejich nedostatkem- naučil se pak obdiv vůči sobě stále vyžadovat, nebo si jej vydobýt, jestliže mu chyběl.

     Již nějaký ten pátek pozoruji lidi... konkrétně majitele a chovatele krátkosrstých kolií a šeltií a čím dál tím víc mám pocit, že by se podle toho, jaké mají povahové vlastnosti a jaký mají vztah ke svým psům, dali zaškatulkovat do určitých skupin. (Přičemž na některé z nich by pasovalo skupin hned několik.)

     Tzv. typy chovatelů:

• SRDCAŘ – pro tohoto člověka je chovatelství srdeční záležitostí. Vyniká láskou k přírodě a vřelým vztahem ke všemu živému, je nekonfliktní a přátelský. Zvířata by choval, i kdyby za to měl platit pokutu.
• PRAKTIK – má nesmírný cit pro zvířata, je schopným chovatelem a vystavovatelem. Řídí se takzvaným selským rozumem.
• TEORETIK – veškerou dostupnou chovatelskou teorii má v malíčku. Zná přesně, kdy a kým byla ta či ona fena kryta, skvěle ovládá genetiku, všemu rozumí, dokáže podat na jakoukoliv chovatelskou lapálii trefnou radu. Nikdy moc zvířat nechoval, někdy dokonce vůbec žádná. Pokud ano, tak to byla zvířata nekvalitní, která mu na výstavách způsobila akorát ostudu. Teoreticky ovládá všechno, prakticky téměř nic.
• PARŤÁK – výborný kamarád, člověk, který má mezi chovateli hodně přátel. Je společenský, obětavý a nekonfliktní. Sympatická parta, společnost lidí naladěných na stejnou strunu, je pro něho to, co ho v chovatelství naplňuje nejvíce.
• TAHOUN – je v čele základní organizace nebo klubu, zpravidla zastává funkci předsedy nebo jednatele. Je vynikající organizátor, dokáže nadchnout lidi, tmelí partu, chovatelství pod jeho vedením vzkvétá. I kdyby se vyskytoval v jiné skupině lidí, tak vždycky vyčnívá díky svým schopnostem a povahovým vlastnostem. Je to též charakterní a férový člověk, před nímž je třeba smeknout.
• SBĚRATEL FUNKCÍ – je ochoten přijmout jakoukoliv funkci v klubu (a nejen v něm), množství zastávaných funkcí u něho navozuje pocit blaženosti. Čím víc funkcí posbírá, tím se cítí lépe. Častokrát je však ani nestačí vykonávat, ale to mu vůbec nevadí, hlavně že je má. I to, že zastává funkci předsedy nějaké pidikomise nevalného významu, mu dodává povznášející pocit, že je superman.
• PRACANT – je pracovitý jako včelka, ochotný s čímkoliv v chovatelství pomoci, ale potřebuje mít nějaký jasně zadaný úkol a organizátora, který ho vede.
• CESTOVATEL – nejvíce ho baví navštěvovat naše a zahraniční výstavy, potkávat se s novými lidmi, vidět co nejvíce vystavených zvířat. Často se zajímá nejen o chovatelské akce, ale také o historické a kulturní památky. Je pořád v pohybu, je těžké ho zastihnout, protože je stále takzvaně v trapu.
• BOREC – neustále dováží ze zahraničí něco nového, chce mít to, co ostatní nemají. Omračovat druhé na výstavách, to je to, o co mu jde. Zpravidla se mu, ale nedaří od dovezených zvířat odchovat kvalitní mladé, takže časem přiveze zas něco jiného a neméně úchvatného, co vzápětí hned vystaví.
• SLAVOMAN – chce být všude vidět, i když na to třeba nemá, miluje výsluní. Na výstavě jeho zvířata musí dostat pohár nebo čestnou cenu, je schopen kvůli tomu i uplácet posuzovatele nebo se s někým do krve pohádat. Těší ho, když se o něm hodně mluví a píše. Nejšťastnější by byl, kdyby mu v Praze na Václavském náměstí odhalili sochu nebo alespoň pamětní desku.
• ŽVANIL – když mu někdo naslouchá, zažívá žvanil úchvatný pocit. Rád plamenně řeční, čím větší okruh posluchačů, tím je spokojenější. Nejde o to, že může nastínit nějaké svoje hodnotné myšlenky, ale že má možnost kecat před posluchači. Ovládá dokonale různá řečnická gesta, má patetický projev, mnohdy mu nechybí ani určité herecké nadání. Dá dost práce ho umlčet, někdy se to nepodaří vůbec. Část chovatelů tenhle užvaněný typ člověka vyhledává, část před ním zoufale prchá.
• REVOLUCIONÁŘ – je mu jasné, co je v chovatelství špatně, má to v hlavě srovnané. Je ochoten přinášet oběti a podílet se na změnách. Naráží však na stereotyp a neochotu ostatních učit se novým věcem, většinou končí špatně a v zapomnění. Už historie potvrdila, že revoluce požírá své děti.
• KRITIK – spřízněná skupina. Upozorňuje na chyby, nabízí konstruktivní řešení, jak by se daly odstranit. Dokáže být sice nepříjemný, jeho kritizování je ale opodstatněné, a proto je třeba si ho vážit. Není-li jeho kritice dopřáno sluchu, časem ho to otráví a odchází do ústraní.
• RYPÁK – kritizuje jenom proto, že mu dělá dobře něco rozviřovat a paralyzovat. Na výstavách pátrá jen po tom, co se nepovedlo, na lidech vyhledává v prvé řadě chyby, a pokud žádné nemají, tak si je bez mrknutí oka vymyslí. Za jeho kritizováním je zpravidla osobní útok a snaha někomu ublížit. Nejšťastnější je, když něco rozklíží a někomu nahází klacky pod nohy. Když byl malý, tak na pískovišti určitě všem ostatním dětem rozkopával bábovičky a bavil se tím, jak usedavě pláčou.
• KŠEFTAŘ – dokáže všechno proměnit, výhodně prodat a prokšeftovat. Jen kouká, co by z toho káplo. Místo mozku má kalkulačku. Nezapojuje se do akcí, z nichž nemá žádné osobní výhody.
• VYKUK – každého přechytračí, navenek sice působí seriózním dojmem, vystupuje přátelsky a věrohodně, ale to je jen maska. Všechno slíbí, s každým se domluví, ale nakonec je všechno úplně jinak. Kdo ho měl možnost poznat blíže, už mu nevěří ani pozdrav. Při nákupu zvířat od tohoto výtečníka je na místě maximální ostražitost.
• ALIBISTA – i kdybyste ho probudili o půlnoci, tak přesně ví, kdo za to může. Je to jedno, jaký chovatelský problém se zrovna probírá, ale on má naprosto jasno, kdo ho způsobil a koho je třeba transparentně potrestat.
• BOLESTÍNEK – pořád naříká, stále ho něco trápí. Jeho psi jsou pokaždé špatně posouzeni, nedaří se mu odchovy, krmivo pro psy v posledních letech taky za moc nestojí, ostatní chovatelé mu permanentně ubližují, už to není, co to bývalo. Má v zásobě vždy několik důvodů, díky kterým se rmoutí.
• PŘEVLÉKAČ KABÁTŮ – jeden den je hot, druhý čehý. Nikdy přesně nevíte, s kým je zrovna spřažen, ani co udělá, není na něj spolehnutí. Je kam vítr, tam plášť. Připomíná neřízenou střelu. Zcela jistě ho ale najdete v chovatelství (a nejen v něm) tam, kde je to právě výhodné a kde z toho kápnou nějaké prebendy.
• BLUDNÝ HOLANĎAN – k chovatelům tak nějak zabloudil. Když ho pozorujete, tak nechápete, co v chovatelství vlastně pohledává, protože nic moc neodchoval a ani neodchová a chovatelství ho nijak nenaplňuje. Působí dojmem, že se k chovu dostal omylem. Zrovna tak by mohl být i u hasičů, filatelistů nebo zahrádkářů. Nemá na nic žádný ucelený názor, jde s davem. Pokud by se dav vrhnul z okna, vrhnul by se taky.
• ANONYMOUS-  Jedinci využívající své (pomyslné) anonymity ke sdílení těch nejvíce znepokojujících myšlenek, které jim prolétnou hlavou. Tato individua v podstatě trápí nízký práh sebevědomí, který si kompenzují arogancí vůči jiným.
• ŠKODIČ- jedná se o dificilního jedince. Jeho sobecké, kariéristické a mnohdy opakovaně cílené i jednorázové ataky by neodradilo ani to, že by si atakovaný pořídil na Achillovu patu pomyslné brnění. 
• BANDITA-  "dobrák", který ke svému vlastnímu prospěchu rád vypomůže dobrou pomluvou, aby sám sebe obohatil a někoho o radost připravil či pošpinil.
• BLBEC- jeho jednání nejenom že způsobí škodu jinému chovateli nebo skupině chovatelů, ale nevyústí v žádnou výhodu nebo zisk pro něho samotného a navíc mu může způsobit ztrátu.
• SPONZOR- finanční opora pořadatele výstav. Svého psa (někdy i více psů) na výstavu řádně přihlásí a zaplatí přislušné poplatky, leč většinou na ni nedorazí.
• BÍDNÝ PES- jedná se o chovatele, kteří vývoj plemene posunují dopředu jen velmi málo nebo vůbec. Jejich vliv na chov plemene se čím dál zmenšuje a dříve či později zanikne úplně.
• VOYEUR- ten typ chovatele či majitele, který nemá rád jiného chovatele/majitele, ale stále sleduje co se u něj děje nového. Snaží se prezentovat jako normální a slušný člověk a neustále se obhajuje, ovšem rozhodně nepůsobí důvěryhodně.

Nemíním tímto článkem někoho urážet, to vůbec ne. Berte to jako odlehčené plácání a jakmile zjistíte, že to jsou bludy a nesmysly, zanechte čtení a přejděte k nějakému duchaplnému odbornému článku.